13.6.1922
Vznik Lidové školy hospodářské ve Voticích
Popud ku zřízení Lidové školy hospodářské ve Voticích dal dorost republikánské strany agrární okresu votického. Bylo to 13. června 1922, kdy v zasedací síni okresní hospodářské záložny sešli se členové dorostu se svým předsedou p. Kocurou ze Střelítova a zástupci okresu, města, místních spolků a peněžních ústavů, delegát zemědělské rady p. Václav Nevařil z Babic, zástupci votické obecné a měšťanské školy, ředitel Čeněk Habart, ředitel Emil Vyskočil a odborný učitel měšťanské školy p. František Pavlovský, aby se o zřízení uradili. Do schůze přišel též ředitel měšťanské školy a správce Lidové školy hospodářské v Sedlci p. Josef Novák, který měl přednášku o důležitosti vzdělání dorostu zemědělského a dal pokyny, čeho je třeba ke zřízení lidové školy hospodářské. Když všichni přítomní slíbili, že budou nastávající školu všemožně podporovati, byl zvolen přípravný výbor, který měl všechny práce vykonati. Předsedou byl zvolen okresní starosta p. Jan Škvor z Martinic, jednatelem a správcem školy p. Čeněk Habart, ředitelem školy obecné a pokladníkem p. Emil Jaroš. Ředitel okresního úřadu slíbil, že podá k ministerstvu zemědělství žádost jménem okresu o povolení školy ještě v tomto roce. Avšak onemocněl, a tak promeškal lhůtu. Přípravný výbor usiloval, aby škola byla otevřena aspoň od 1. ledna 1923. Vydal a rozeslal po okrese toto provolání:
Všem občanům okresu votického!
Majíce na paměti důležitost dalšího vzdělání mládeže ze školy vyšlé, učinili podepsaní jménem přípravného výboru kroky ke zřízení Lidové školy hospodářské ve Voticích od 1. ledna 1923, v níž se mají vzdělávati jinoši a dívky od 14 do 16 let po dobu 5 měsíců (ve čtvrtek a v neděli, vždy dopoledne). Škola tato určena jest pro jinochy a dívky, kteří se nevěnovali ani řemeslu ani obchodu a nenavštěvují živnostenskou školu pokračovací, ani nestudují, slouží tedy pro mládež zemědělskou.
Na vydržování této školy poskytne ministerstvo zemědělství subvenci asi ve ¾ celého nákladu. Ostatní nutno opatřiti z podpor okresu, obcí přiškolených (v obvodu 6 km), záložen, hospodářských korporací a z příspěvků uvědomělých dobrodinců zdejšího okresu. Podepsaní prosí zdvořile o laskavé poskytnutí příspěvků peněžitých k vytknutému účelu a doufají, že ve své vlastenecké práci ve prospěch naší zemědělské mládeže budou účinně podporováni. Všechny poskytnuté příspěvky budou s díky kvitovány.
Za přípravný výbor pro lidovou školu hospodářskou ve Voticích:
Čeněk Habart, správce školy, jednatel;
Emil Jaroš, okresní tajemník, pokladník;
Jan Škvor, předseda okresní správní komise, předseda školního výboru.
Okres votický povolil zatímní podporu 500 Kč, město Votice 100 Kč a obce Kouty 20 Kč. Místní školní rada ve Voticích propůjčila místnosti školy obecné a slíbila dávati bezplatně otop a světlo.
V naději, že žádost o zřízení školy bude příznivě vyřízena, byl vykonán zápis žáků, kteří se dne 2. ledna 1923 sešli ve škole k prvnímu vyučování. Přihlásilo se 28 žáků. Avšak zatím došlo od ministerstva zemědělství zamítavé vyřízení s poukazem, že se od 1. ledna 1923 nemůže škola povoliti, poněvadž by se vyučování protáhlo až do konce května a nelze očekávati, že by při nastalých polních pracích žáci školu řádně navštěvovali. Tak žáci byli propuštěni a otevření školy odloženo.
Podána k ministerstvu zemědělství nová žádost. Ale nebylo předepsaných zákonitých podmínek, zejména, že má býti aspoň jeden ze členů sboru učitel zkušený pro školy hospodářské aneb míti absolvovaný kurs pro lidové školy hospodářské. Tu prohlásil p. Václav Nevařil, že bude vyučovati, jsa absolventem zimní hospodářské školy. A poněvadž neměl po ruce svého vysvědčení, nemohlo toto býti včas k žádosti přiloženo, a proto nechtělo ministerstvo zemědělství od 1. listopadu 1923 školu povoliti. Teprve na usilovné zakročení delegáta zemědělské rady p. Václava Nevařila a okresního starosty p. Josefa Škvora povolilo ministerstvo zemědělství výjimečně školu naši od 1. prosince 1923. Školní vyučování zahájeno bylo dne 2. prosince 1923. Aby se do naší školy i dívky spíše získaly, bylo zavedeno po návrhu správce školy Čeňka Habarta též vyučování šití ženských šatů, prádla a kreslení střihů, jež ministerstvo zemědělství výnosem z 1. 7. 1924, čís. 40471/24 (2 hod. týdně) povolilo. Týmž výnosem byla zdejší lidová škola hospodářská povolena.
Při zápisu, který správce školy v říjnu a listopadu vykonal, se přihlásilo 48 žáků (13 hochů, 35 dívek). Byl otevřen I. ročník. Vyučovalo se v V. třídě chlapecké.
Rozvrh hodin:
Ve čtvrtek:
8. – 10. h. Počty s měřením a účetnictvím
10. – 12. h. Řeč vyučovací a písemnosti
V neděli:
8. – 10. h. Základy výroby zemědělské
10. – 11. h. (hoši:) Nauka obchodní a družstevnictví
(dívky:) Domácí hospodaření s vychovatelstvím
11. – 12. h. Zdravověda
12. – 13. h. (dívky:) Kreslení střihů a šití ženských šatů a prádla
První učitelský sbor:
Čeněk Habart, správce školy; Josef Jelenecký, třídní (vyučoval počtům, měřením a účetnictví, pak obchodní nauce); Marie Holá (vyučovala češtině a písemnostem); Václav Nevařil, statkář v Babicích a absolvent hospodářské školy (vyučoval základům výroby zemědělské), Marie Jelenecká (vyučovala domácímu hospodářství s vychovatelstvím); MUDr. Albrecht Vičar, obvodní lékař (vyučoval zdravovědě) a Josef Černovský, dámský krejčí a absolvent odborné školy pro šití (vyučoval kreslení střihů a šití).
Na začátku školního roku bylo 51 žáků (16 jinochů, 35 dívek); během roku vystoupilo 5 žáků, zbylo na konci školního roku 46 žáků (13 jinochů a 33 dívky). Všichni byli národnosti české, 44 náboženství katolického a 2 náboženství československého. Podle povolání:
29 žáků rolnických rodičů, 6 zemědělských dělníků a 11 živnostníků.
26 žáků bylo s prospěchem velmi dobrým, ostatní s prospěchem dobrým. Docházka školní 77 – 95 % hodin nezameškaných. 24 žáci vychodili obecnou školu, 22 žáci školu měšťanskou. Z obvodu školní obce votické chodilo 12 žáků, z cizích obcí v okresu 34 žáci.
Za pozornost stojí, že první Lidová škola hospodářská ve Voticích byla vlastně slovenská, protože přes 90 procent žáků v ní byli „učňové“ ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, jak si povšimnul Čeněk Habart. To na druhé straně ukazuje nezájem zdejší selské mládeže o doplnění vzdělání.
Na Voticko posílaly své chovance státní dětské domovy v Košicích, Mukačevě a Rimavské Sobotě, na organizaci se podílel Zemský poradní sbor pro péči o mládež v Mukačevě, Dorostový sbor v Bratislavě, Československý červený kříž v Mukačevě při pomoci několika dalších korporací. Děti registrovala Zemská centrála práce v Praze, která v prvním roce na Voticko přikázala 38 dětí. Do konce roku 1927 přišlo 627 dětí.
Protože učitel p. Josef Jelenecký byl v roce 1924 přijat do kursu pro učitele Lidové školy hospodářské v Táboře, který v měsíci červnu s prospěchem absolvoval, zastupoval ho tehdy při vyučování p. Václav Černý, učitel obecné školy.
Příjem v prvním školním roce 1923-1924: subvence ministerstva zemědělství (státní a zemská) 2.620 Kč, subvence okresní 500 Kč, příspěvek města Votic 100 Kč, příspěvek obce Koutů 20 Kč, celkem 3.240 Kč. Vydání bylo 2.944 Kč 82 h, přebytek 295 Kč 18 h.
Druhý školní rok
1924-1925
Mělo se vyučovati ve II. ročníku. Avšak upuštěno od toho bylo z několika důvodů: mnoho z loňských žáků odešlo do jiných obcí, někteří byli již starší a tedy školou nepovinní, jiní zase počali se učiti řemeslu. Zbývajících žáků, kteří by měli postoupiti do II. roč., byl počet nepatrný. Mimo to projevil přání předseda České odborové zemědělské rady p. Adolf Prokůpek, aby i část slovenských dětí, jež jsou v okolí Votic u hospodářů, byla do naší školy přijata. Na otevření dvou ročníků nebylo možno pomysliti, a tak byl zřízen opět je 1. ročník. Zapsáno 36 žáků (13 hochů, 23 dívky). Na konci školního roku zbylo 29 (12 jinochů, 17 dívek). Z těch bylo 16 Slováků a 13 Čechů. Všichni byli náboženství katolického až na 2 vyznání evangelického. Podle věku: 8 – 14letých, 4 -15letých, 9 – 16letých, 6 – 17letých a 2 – 18letí. 16 žáků vychodilo školu obec., 13 žáků školu měšťanskou. Prospěchu výborného dosáhlo 14 žáků, dobrého 8 a dostatečného 7 žáků. Průměrná docházka školní = 84 – 99% nezameškaných hodin.
Třetí školní rok
1925-1926
Otevřen II. ročník jako pokračování loňského učiva. Žáků bylo zapsáno 24 (7 jinochů a 17 dívek). Předměty: počty, měření a účetnictví, družstevnictví s pojišťováním, domácí hospodaření s vychovatelstvím, občanská nauka, čeština a písemnosti, základy výroby zemědělské a kreslení střihů se šitím.
Počet žáků na konci školního roku 16 (5 jinochů, 11 dívek). Z těch bylo 12 z rodin zemědělských, 4 živnostenských. Podle národnosti 13 Čechů a 3 Slováci; podle náboženství 14 katolického a 2 československého. Podle stáří: 10 – 15letých, 4 – 16letí, 2 – 17letí. 6 žáků mělo obecnou školu, 8 měšťanskou školu a 2 lidovou školu hospodářskou na Slovensku. Prospěch: 7 žáků výborný, 5 dobrý a 4 dostatečný. V měsíci květnu byl vykonán p. Václavem Nevařilem školní výlet se žáky na hospodářskou výstavu do Prahy a k prohlídce vzorného hospodářství v Uhříněvsi. Průměrná školní docházka 83 – 80% hodin nezameškaných.
Pátý školní rok
1927-1928
Jest pro dějiny Lidové školy hospodářské ve Voticích význačný a zvláště památný. Na votickém okrese umístil Okresní komitét přes 400 dětí ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi k zdejším hospodářům, aby se vycvičily v hospodářských pracích. Z těch bylo přihlášeno 105 do Lidové školy hospodářské ve Voticích. Školní výbor podal žádost ministerstvu zemědělství o povolení pobočky při I. ročníku, protože tolik dětí nemohlo se vyučovati v jediné třídě. Ministerstvo blahovolně pobočku povolilo a zároveň povolilo na zdejší škole nový předmět – vaření. Celou akci vřele podporoval p. inspektor Josef Švec.
Poněvadž přes 90 % všeho žactva jsou Slováci, je votická škola vlastně slovenská. Vyučovalo se ve 3 třídách. První ročník rozdělen na chlapeckou a dívčí třídu (50 jinochů a 38 dívek), druhý ročník měl 25 žáků (9 jinochů, 16 dívek), dohromady všech žáků bylo 113. Okresní komitét věnoval kromě 200 Kč, jež dává každoročně, ještě 1.000 Kč na školní potřeby a 1.300 Kč na potřeby k vaření. Mimo to zakoupil pro slovenské děti učebnice hospodářské v ceně 1.200 Kč a Habartovo dílo „Sedlčansko, Sedlecko a Voticko“ v částce přes 4.000 Kč.
školní rok
1938-1939
Ačkoliv vyučování v tomto školním roce spadá do pohnutých a pro náš národ tak tragických událostí roku 1938 a 1939, přece se vyučovalo pravidelně. Jen začátek školního roku, a pak konec teoretického vyučování, byl událostmi postižen. Než byl vykonán zápis, byla vyhlášena mobilizace a správce školy i jiní členové učitelského sboru odešli konat vojenskou povinnost. Zápis byl vykonán až po demobilizaci, když se správce školy vrátil, byl tedy vykonán opožděně, ale přece zase tak, že vyučování teoretické započalo pravidelně hned od listopadu a trvalo až do konce března. Jen na konci března bylo o jeden týden zkráceno, jelikož školní budova byla zabrána německým vojskem. Vyučovalo se ve 3 třídách, jelikož při I. ročníku byla MZ povolena pobočka.
Do I. ročníku bylo zapsáno 29 jinochů a 35 dívek. Ve II. ročníku bylo na začátku roku 19 jinochů a 26 dívek.
školní rok
1939-1940
V tomto školním roce se učilo na různých místech ve Voticích, povětšině se nevyučovalo vůbec a to v důsledku obsazení budov německými vojáky. Vyučovalo se jen v zimních měsících. Třídy byly dvě s počtem žáků 52, který se stále měnil v důsledku špatné docházky. Docházka byla špatná nejen proto, že nebylo mnohdy kde učit, ale také nebylo někdy ani čím topit.
školní rok
1941-1945
Ve školním roce 1941 – 45, po dobu okupace, nebyla kronika vedena. Možno jen říci, že se vyučovalo jen v zimních měsících jeden a 2 dny v týdnu. Docházka do školy byla kolem 70 %. V těchto letech, pokud bylo možno zjistit, střídaly se třídy v jednotlivých školních rocích po dvou až třech třídách s průměrným počtem žáků 50 – 65. Na lidové škole hospodářské se vyučovalo šití a vaření. Tuto školu vedl učitel Jindřich Novotný, který byl za okupace uvězněn v Německu.
školní rok
1945-1952
V této době rovněž kronika nebyla vedena. Jak zjištěno, na lidové škole hospodářské se vyučovalo v zimních měsících a to dva dny v týdnu. Počet 2 – 3 třídy s průměrným počtem žáků 34 chlapců a dívek. Přesto, že žáci měli různé výhody jako stravu, jízdné a jiné, byla špatná docházka do školy. Vyučovalo se na tehdejší měšťanské škole, kde také jejich učitelé na škole učili. Vyučovalo se šití a vaření u dívek.
školní rok
1952-1953
V roce 1952 dne 1. srpna byla lidová škola zrušena do konce školního 1954.
školní rok
1954-1955
Byla škola znovu zřízena v roce 1954 jako lidová škola o počtu 20 žáků s dobrovolnou docházkou.
školní rok
1957-1958
Zřízena učňovská škola zemědělská pro učební obor zedník. Nastoupil jako odborný učitel Ing. Josef Linhart, pozdější ředitel i v učilišti Vlašim.
školní rok
1958-1959
8. září 1958 bylo zahájeno vyučování dvouletého učebního poměru v zemědělství se stavem dvou tříd a to jeden první ročník 27 žáků a žákyň a jeden druhý ročník 26 žáků a žákyň.
Školní docházka byla tři dny v týdnu na teorii a další tři dny prováděli žáci praxi ve svých mateřských podnicích. Škola byla neinternátní.
V náboru byly velké potíže, rodičům se nechtělo dávat své děti na učení do zemědělství, takže nábor byl ve skutečnosti daleko větší, ale do školy se pak dostavilo mnohem méně žáků než bylo zapsáno. Došlo ke změně osnov, které byly daleko více rozšířeny jak o předměty odborné, tak i všeobecné, ale i počet hodin byl zvětšen. Zavedeny byly nové předměty šití a vaření pro dívky, pro chlapce kovoobor, dřevoobor a sedlářství. Dne 10. listopadu 1958 došlo také k vyučování na zemědělské mistrovské škole, která byla nově zřízena. Vyučování trvalo do 30. března 1960. Škola byla dvouletá, praxe byla prováděna u podniků zemědělských, odkud byli posluchači vysláni.
školní rok
1959-1960
Započalo vyučování ve dvouletém učebním poměru Pěstitel – chovatel a bylo zřízeno Odborné učiliště ve Voticích, ředitelem se stal Ing. Josef Linhart.
školní rok
1960-1961
Zemědělské odborné učiliště s učebními obory Zemědělec – mechanizátor, Pěstitel – chovatel, nový učební obor Opravář zemědělských strojů, a tak byla zajišťována teoretická výuka pro celý Středočeský kraj.
školní rok
1961-1962
Odborné učiliště zemědělské, učební obor Opravář zemědělských strojů, řízen přímo STS Olbramovice, kde bylo učňovské středisko pro praktickou výuku.
Prostory vybudované do konce roku 1962 pro potřeby Podnikového odborného učiliště jsou nedostatečné. Každý rok nastupuje 60 nových učňů. Teoretická výuka se zajišťuje v jiných učilištích kraje a odborný výcvik druhého ročníku v odloučené opravně STS na Kostelíku.
Na jaře 1964 vedení STS rozhodne, že k 1. září 1964 se učiliště přestěhuje na Kostelík. Odloučená opravna je zrušena a jsou urychleně budovány z budovy skladu prostory pro teoretickou výuku, kanceláře apod.
Z pomocné budovy je budován internát a rozšiřována kuchyně. Prostory opravny jsou upravovány pro výuku praktického výcviku 1. a 2. ročníku. Praktická výuka 3. ročníku je realizována v dílnách mateřského podniku, pro který se učeň učil. V případě, že mateřský podnik nemá podmínky pro výuku (prostory, školitele), je výcvik realizován v dílnách STS.
V pozdější době jsou podél silnice k Rehabilitačnímu ústavu v Kladrubech budována sportoviště. První dva roky probíhá provoz v provizorních podmínkách. Toto nové zařízení následně řídí ředitel Ing. Josef Šupka.
školní rok
1965-1966
V tomto školním roce je škola v reorganizaci, protože končí zemědělská mistrovská škola. Vyučuje se jeden druhý ročník s počtem posluchačů 17. Od 1. září 1965 přejal ředitel zemědělské mistrovské školy s Ing. Josefem Linhartem správu nad OZU Vlašim. Stav zaměstnanců se podstatně snížil. 31. března 1966 skončilo vyučování na ZMŠ a od 1. dubna 1966 škola přechází pod správu OZU Vlašim jako zálohová organizace. Od 1. září 1966 se začne vyučovat na OZU později ZOU, jeden první ročník obor Zemědělec – mechanizátor. Tyto kapacity byly přeneseny do zemědělského učiliště, které v prostorách zámku již bylo od r. 1960. Nadále má škola hlavní sídlo ve vlašimském zámku, jeho jižním křídle, protože město Vlašim nemělo pro tyto prostory využití a především již místnosti postrádaly jakékoliv zámecké vybavení, které zmizelo neznámo kam, neboť se zde od roku 1945 vystřídalo několik uživatelů.
od roku
1968 -
do roku 1974
V sousedství vlašimského Zemědělského odborného učiliště, jak se škola od založení nazývala, byla založena celá řada odborných učilišť, neboť zemědělství v tomto období mělo poměrně vysoké požadavky na počty pracovních sil. Zavádění modernizace a mechanizace do zemědělství a také změny majetkových poměrů k budovám, které tyto školy využívaly pro své potřeby, zapříčinilo zrušení celé řady odborných učilišť (Loutí, Bezejovice, Votice, Olbramovice, Ledeč nad Sázavou, Uhlířské Janovice). Kapacity těchto učilišť byly následně přeneseny do vlašimského odborného učiliště.
Během této doby se ve škole, až do roku 1989, vystřídalo několik ředitelů.(Ing. Josef Hanáček, Ing. Gospodin Stančev, Ing. Michal Voigst) Bylo to až do doby, kdy byl zaměstnanci do funkce ředitele školy v srpnu 1989 zvolen Ing. Vladislav Novotný.
Tradice zemědělského školství byla ve Vlašimi zachována až do roku 1987, kdy v souvislosti s plánovanou stavbou nového školského zařízení bylo zahájeno rozšíření vzdělávací nabídky o další obory výuky, které vycházely z tradičních zkušeností: Kuchař – číšník, Švadlena a krejčová a také Zedník, protože úzce souvisel s připravovanou výstavbou školy.
1992-1994
Důležitým mezníkem v životě školy se staly roky 1992 a 1994.
V srpnu 1992 dochází k velkému požáru části levého a středního křídla zámku a to v prostorách, kde v souvislosti s opravou ústředního vytápění nastává zapadnutí jiskry od sváření, což způsobilo po cca 2 dnech vznícení a následný požár. Následující období bylo pro školu velmi kritické, neboť bylo nutné opustit prostory zámku, které byly požárem poškozené. Týkalo se to i části domova mládeže, protože se potom některé prostory využívaly jako učebny teoretického vyučování a hlavně pro správu školy. V této době byla ukončena plánovaná výstavba nového areálu školy v městské části „VORLINA“ a škola začínala mít opět, po mnoha letech, existenční potíže, kde se bude nacházet hlavní školské zařízení.
V uvedených souvislostech byla v roce 1994 podepsána nájemní smlouva mezi školou a městem Vlašim, jako majitelem zámku Vlašim, ve které se škola zavázala, že zajistí nejen opravu poškozené části požárem, ale také opravu celého jižního křídla zámku. Smlouva byla podepsána na 30 let. Škola se tak stává generálním investorem opravy jižního křídla, ale podílí se i na opravách, které byly zajišťovány právě pomocí žáků oboru vzdělání Zedník. Oprava byla dokončena v roce 2001 celkovým nákladem cca 40 mil. Kč. Škola zajistila z různých zdrojů cca 30 mil. Kč, město Vlašim přispělo částkou 10 mil. Kč.
1997
Další velká změna v historii školy nastala v roce 1997, kdy se uskutečnilo mezi SOU Vlašim a SOU Kladruby u Vlašimi uzavření optimalizačního projektu, kde hlavním bodem tohoto optimalizačního programu, vyhlášeného MŠMT ČR, byly zásady optimalizace, které se týkaly využívání volných kapacit, koordinace nabídky vzdělání a zajištění společně prováděného náboru, využívání personálních potenciálů, využití prostorových kapacit a úspory finančních nákladů.
V roce 1997 nastalo, také v souvislosti s touto optimalizací, převzetí kapacit ze zrušeného SOU Společného stravování v Chlístově u Benešova.
1999
V souvislosti s těmito kroky došlo 1. ledna 1999 ke sloučení SOUz a OU Kladruby se SOUz Vlašim. Školu v tomto období zastupoval ředitel Ing Jaroslav Pikal, ředitel SOU Vlašim, Ing. Vladislav Novotný, odešel vykonávat funkci starosty města Vlašim.
Od roku 1999, kdy došlo ke sloučení SOU Vlašim a SOU Kladruby (Tehov), nese škola název SOU Vlašim.
Všechny tyto kroky přinesly následně celou řadu pozitivních změn, které se týkaly vzdělávací nabídky. Přenesením kapacit ze SOU Společného stravování Chlístov došlo k rozšíření vzdělávací nabídky o maturitní obory: čtyřletý obor Kuchař (dnešní Gastronomie) a dvouleté nástavbové studium (dnešní Podnikání).
V souvislosti s touto optimalizací se škola stává jedním z největších školských zařízení. Následně má škola zřízeno několik pracovišť. Hlavní sídlo školy Vlašim, Zámek 1 a odloučená pracoviště: Tehov 39 (známé jako „Kostelík“), Ledeč nad Sázavou, Chlistov u Benešova, ale i několik dalších pracovišť ve Vlašimi. V této době má škola cca 900 žáků.
od roku 2000
Od roku 2000 byl zaveden obor vzdělání Cukrář a od roku 2004 potom čtyřletý maturitní obor s názvem Hotelnictví (ŠVP Hotelnictví a turismus). Tyto změny nejsou úplné, neboť aby škola vyhověla vzdělávacím potřebám žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, byla již v roce 1995 rozšířena vzdělávací nabídka o obory odborného učiliště se zaměřením korespondujícím s již zavedenými tříletými obory ve škole.
rok 2001
V roce 2001 v souvislosti se vznikem krajů, rozhodlo vedení Středočeského kraje, že není v souladu s krajským uspořádáním, aby škola ze Středočeského kraje měla odloučené pracoviště v jiném kraji, a tak bylo odloučené pracoviště Ledeč nad Sázavou zrušeno, jako odloučené pracoviště SOU Vlašim.
od roku 2005
Od roku 2005 škola nese název Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Vlašim, Zámek 1. V té době se škola stává jedním z největších vzdělávacích zařízení ve Středočeském kraji počtem žáků, který dosahuje cca 700.
současnost
Současná vzdělávací nabídka školy je tak rozsáhlá a zajímavá, že žáci, kteří ve škole studují, mohou vzájemně přecházet mezi jednotlivými obory výuky podle potřeb a výsledků ve studiu. V případě studijního neúspěchu si mohou zvolit formu studia a takový obor vzdělání, který jim bude vyhovovat. Potom nemusí školu opustit a hledat vhodnou formu vzdělávání na jiných školách.
Toto vše je podrobně popsáno na internetovém portálu školy.
